Nahoru - horolezecký oddíl

Pochod NAHORU nahoru na horu

Dlouho jste si nic nového nepočetli, tak abyste si mohli připomenout naši víkendovou akci, případně hořce zalitovat, že jste nejeli, přečtěte si těchto pár řádků a přeneste se na chvíli z šedivé, rozbžundané Prahy na zasněžené hory, kde posvátné ticho ruší pouze padající sněhové vločky, křupající sníh pod nohama, praskající větve a Filipovo frflání, Maziho mrmlání a naše časté: „Doprdele, to je ale zima!“

V pátek jsme se vydali do jednoho z nejhezčích koutů Čech, a to Čech východních (ano, správně si uvědomujete, že odtamtud pocházím já ;-)), na Kralický Sněžník (1422 m), třetí nejvyšší horu Čech, což jsem zjistila den před odjezdem. Do té doby jsem se domnívala, že Kraličák je ten kopec u nás, na který vyjde každý. Takže jsem byla překvapena a lehce zmatena, jestli je to dobrý nápad po půlročním vysedávání v kanclu a v hospě štrachat se v zimě na tak vysokánskou horu.

Nicméně v pátek večer jsme vyjeli směr Dolní Lipka, kam jsme vlakem s několika přestupy za cca 3 hoďky pohodlně dorazili. Své oblíbence jsem v Chocni upozornila, že je to CHOCEŇ!, tedy městečko, kde vystupuju já:-), projeli jsme Ústím, zvládli přestoupit i správně vystoupit a po deváté večer se ocitli v Dolní Lipce.

Cesta vlakem byla fajn, začala tím, že Krouželka vytáhla karty, že budeme hrát Kenta:-). Nakonec se hrál slovní fotbal, který měl být svižný a hlavně jednoduchý a nenáročný, což se tedy nepotvrdilo. Zapotili jsme se všichni, ale nejhůř to šlo samotnému iniciátorovi téhle, nepochybně skvělé a vtipné hry (ostatně všechny hry, které navrhuje Janča, jsou vtipné a nepochybně skvělé, viď Jani:-)).
Z Dolní Lipky jsem došli do Králík, kde jsme neomylně vyčuchali příjemnou hospu. Tak zatím by to vcelku šlo, pomyslela si většina z nás, když seděla nad pěnivým mokem a klobáskou, v teplíčku útulné hospůdky. Nicméně kolem jedenácté byl čas se zvedat. Místní zaznamenali náš odsun a nechápavě kroutili hlavou, a ptali se nás, zda máme s sebou Fridex. Hmm...nechápavě jsme kroutili hlavou taky, když jsme začali stavět stan v nepřestávajícím hustém sněžení, ale většina se těšila na to, jak se nám bude krásně usínat v teploučkém spacáčku a sněhové vločky budou zlehounka klepat na stan a uspávat nás v příjemný sen.

Hmm...tak tak to probíhalo asi prvních 5 minut. Pak mi začala být zima a ta zima mi byla až do rána. Zima byla nám všem. Našli se odvážlivci, co si vyjeli pod stan v zimě jen s alumatkou, viď Jani, Martin si pro změnu vyjel se spacákem, v kterém by byla zima i v létě, nicméně ráno jsme se nějak zahřáli a vydali se na cca 16 km pochod, který končil těsně pod Kraličákem.

Tak jsme začali pozvolna stoupat. Sněhu bylo tak něco mezi propadáváním se a sněžnicemi. Dle rady místní horské služby jsme nechali sněžnice doma a jali se propadávat, tedy prošlapávat. Musím poděkovat zdatným jedincům, že se prošlápávání ujali a setrvali v něm až do konce (díky Martine, díky Zmrzko, díky Filipe, díky Mazi). A tak jsme ušlapali asi 16 km a po první, skoro probdělé noci, jsme se chystali na další, strávenou v mokrém spacáku a omrzlém stanu. Ale byli jsme připraveni se řádně vybavit a na vlezlou zimu vyzrát. Někoho hřály všechny možné fleesky, bundy a mikiny rozložené pod sebou, na sobě a kolem sebe, někoho hřálo to, že si vlezl do spacáku a s ním do batohu, někoho hřály takové ty hřací pytlíky, co se nesmí používat during sleeping, jak praví návod:-), já ho bohužel četla a respektovala :-(, zato Filip ho nerespektoval a málem přišel na to, proč to v tom hloupém návodě je, jelikož měl ve spacáku dva a samozřejmě v tom příjemném teplíčku usnul, a pytlíčky se pomalu rozhřívaly až skoro hicovaly...no, ale vyspal se. A někoho celou noc hřála snad jen odvaha, že do toho vůbec šel a vědomí, že tohle už nikdy, nikdy neudělá...:-)


Ráno jsme se probudili v ledové jeskyni, někdo "jakštakš" zvítězil nad zimou a docela se vyspal, někdo nezvítězil, ale přežil. A začala snídaně. Naše ledová jeskyně se postupně měnila v jarní májový deštík, asi jako kdybyste snídali v trávě a začalo pršet a do toho začala být fakt jako kosa. Moc se nám ven nechtělo, ale protože jsme vstali s kuropěním, a taky, že nám byla docela zima, po sedmé jsme už vyráželi na vrchol, což je na naši skupinu obdivuhodné...To asi, že jsme se na tu chůzi těšili, že se zahřejeme:-) A čekalo nás dalších cca 14 km, které vedly přes vrchol.

Vrchol dobyt, nicméně jsme nahoře strávili pouze pár vteřin, slabší jedinci, kteří se šli podívat na slůně, měli pocit, že je to to poslední, co v životě vidí, protože přes silný vítr a zimu se nemohli hnout z místa. Slaďule si to spetřila cestou dál po červené sama, protože zbytek hledal slůně. Nicméně lehce streslou Janču jsme brzy zas potkali a mazali fakt rychle dolů. Moje brýlky se už na začátku dne lehce opotily a zmrzly, takže já jsem pouze matně sledovala stopu svých přátel, a díky tomu i já šla fakt rychle. Tempo bylo vražedné, ale vyplatilo se, protože i se zastávkou v restauraci pod vrcholem jsme už o půl třetí dorazili do Starého města a stihli dřívější spoj, s kterým jsme vůbec nepočítali. Cestu dolů nám lehce oživil Zmzka, který se zastavil asi 20 m před hospou, že má fakt žízeň a musí se napít, a my už vesele pomlaskávali nad česnečkou a pili pivo a on pořád nešel a nešel....a tak jsme řešili, kde asi je a jestli se mu něco nestalo, a tak jsme mu i zavolali, jestli se neztratil, ale prý že už jde...a pořád nešel...tak jsme řešili, že než se rozhoupáme mu vyjít na pomoc, tak tam mezitím umrzne, Krouželka to okomentovala, že tam jezdí spousta běžkařů a dál se soustředila na svůj smažáček, když konečně dorazil. No, až na to, že tenhle zkušený človíček nepil celý den a napil se naráz cca 20 m před hospu, patřil k těm rozhodně zdatnějším. 

 
Fakt dobré postřehy:

Nebrat si do spacáku petku s vodou, aby nezmrzla, funguje jako spolehlivý rozháněč pracně vyprodukovaných joulů, ať si klidně zmrzne, mrcha jedna, sněhu je kolem dost a hned vedle teče potůček.

Nesundávat rukavice na vrcholu.

Nebrat si letní spacák a věřit, že mi bude teplo - nebude :-).

Nebrat si alumatku a věřit, že mi bude teplo - nebude :-).

Když je zima a vítr, je vcelku jedno, v jaké výšce jste, zima je všude.

Nevěřit návodům na hřacích pytlících.

Vždycky počítat s horší a delší variantou, než se těšit na cca 4 km po silnici, z které se vyklubala opuštěná lesní cesta se spoustou sněhu.

Že kdybychom jeli přespat do Šárky a před spaním se cvičně polili vodou, byl by to podobný pocit.

Asi jsem už zapomněla, jak ten sníh ale studí.

Byla taková zima, že Krouželce odešel mobil a už se nevrátil. Čest jeho památce!

Těch 30 sekund na vrcholu bylo fajn, ale příště bych jela, až bude hezky a taky bude vidět dál než 5 metrů.

Zemřít se dá všude :-)

Diskuse k článku