Rok se s rokem sešel, ve čtyřech jsme se poskládali do Gilberta (Slaďule, Krouželka, Honza a já), a vyjeli směr Švýcarsko znovu se pokusit dojít na Alphubel (4206 m, Alpy Walliské, obtížnost PD). V sobotu ráno jsme vyrazili a cca za 12 hodin už byli na místě. Jako aklimatizaci jsme zvolili v neděli vlastní pochod s bágly do nám již známého BC Pod šutrem a v pondělí ráno jsme se chystali vyrazit na vrchol.
Budíček byl ve 3 ráno, abychom zjistili, že drobně prší, nahoře sněží a dneska to kvůli počasí nevyjde. Tak jsme zalezli zpátky do spacáků a místo na vrchol jsme šli spát :-). Nakonec bylo hezky, tak jsme se šli projít k Mohylovému poli, prohlédli si Alphubel i z jiné strany a večer opět nařídili budíka na 3. hodinu a doufali, že počasí bude lepší. Bylo, takže jsme kolem 4. hod. vyrazili. Cesta ve tmě byla parádní, postupně se nám za zády klubal Matterhorn a světla z čelovek za námi i před námi dávaly tušit, že dneska tam bude asi narváno. Sněhu bylo letos víc než minule a byla i větší zima, takže celkově se šlo líp. Dupali jsme vcelku v pohodě podle plánu. Výšku jsme zvládli taky dobře, takže jsme se ani moc nezastavovali a pořád se blížili k cíli. Nejzajímavější část byl hřebínek a převěje, po kterých se místy šlo s bezva výhledem dolů a posledních cca 100 výškových metrů. A pak už jsme se ocitli na vrcholu, takové sněhové fotbalové hřiště, kde Janča prohlásila, že Baraní v Tatrách byly vlastně horší a lano je zbytečná pruda, nicméně zbytek byl spokojen a náležitě odměněn krásnými výhledy. Tak jsme se trochu pováleli na vrcholu, posilnili a šli normálkou dolů. Naše čtyřčlenná skupinka se při první příležitosti rozdělila na 3 menší a postupně jsme se vrátili do BC Pod Šutrem.Takže to by bylo :-)
| 1 - 2 (2) | 1 |
Moje řeč. Renča ze skromnosti vynechala ten moment, jak jsme spadli do trhliny a Renca nas musela vsechny vytahovat.
Ve skutečnosti to bylo mnohem horší a mnohem veselejší.